Ukázka vybraných kapitol, online vzdělávacího kurzu


Pokud jste zde, protože chcete pomoct s otázkami typu: nepřijde na přivolání, doma krade jídlo, tahá na vodítku, na zahradě vyhrabává díry, vůbec nás neposlouchá, poslouchá jenom když mám něco k jídlu, zajímají ho cizí psi (buď hra nebo agresivita) v tu chvíli nevnímá. Co mám udělatkdyž: mě neposlechne, ukradne ze stolu jídlo, stáhne prádlo ze šňůry, zavrčí na mé dítě, nedokáže být doma sám, když mi močí do postele, skáče na lidi, nahání cyklisty... je toto povídání a nauka přímo pro vás.

PRAVIDELNÉ A VARIABILNÍ ODMĚŇOVÁNÍ


​ Co je pravidelné a variabilní odměňování (původní délka nahrávky 5:13 min)


Jak funguje dopamin (původní délka nahrávky 3:12 min)


Velice často můžete slýchat od, jak já jim s oblibou říkám "Sluníčkových pejskařů", že krmit psa pouze při tréninku je týrání, vlastně vůbec celý výcvik je týrání a psi potřebují volnost, běkání čichání, hraní si s ostatními psy.... a bez toho, asi umřou, jejich tělesná schránka se rozpadne, nebo se jim mozek rozloží na molekuly.
Hlavně láska a volnost ....
Nebojte se on je hodnej on nic nedělá, jsou to jen kalhoty, koupíte si nové, chtěl si jen hrát, ... že vaše fenečka hárá, no to víte, to jsou pudy, to mu nevysvětlím. ... Proč můj pes nemůže (do banky, do ZOO, kdekoliv volně pobíhat)? Odpověď je, no protože je přírodní, což jinými slovy pro společnost, ve které žijeme, je NEVYCHOVANÝ. Dejte mu hlavně lásku (často rozuměj, stále plnou misku a kanape) a on vás bude milovat. Taková láska, blahobyt a free přístup, bohužel ovladatelného a spokojeného psa v naší společnosti nezajistí. Bývá tomu totiž přesně naopak, znudění frustrovaní psi, kteří tahají na vodítku, nebo jsou reaktivní vůči ostatním psům apod. Což omlouváme tím, že psi samci se prostě nemají rádi a je to přirozené chování a jsou to pudy. Případně zaškatulkujeme do "můj pes je dominantní". Problém však je ten, že náš přirozený pes, se narodil bohužel do, pro něj, zcela nepřirozeného prostředí. A aby mohl vést spokojený a šťastný život bez stresu a frustrací, musí se naučit, jak v tomto nepřirozeném prostředí žít.

Ta láska je oč tu běží, láska ke psu jako ke zvířeti, je to, co mne nutí pracovat s mým psem, jako se zvířetem, tak, jak zvíře chápe a rozumí. Láska není to, že se z něj snažím dělat tak trochu člověka a snažíme se jej jako člověka vychovávat. Pes není, nebyl a nikdy nebude člověk a jeho mozek nikdy nebude fungovat jako mozek lidský. pokud své psy milujeme, měli bychom jim udělat alespoň takovou službu, že se budeme snažit jim porozumět. Ono totiž jak pro psa, tak pro člověka, a dosaďte si vlastně jakýkoli jiný vyšší organismus v přírodě, není nic zadarmo. A právě ten hnací motor ve smyslu získat něco co je pro mne životně důležité, očem vím, že toho kdykolv může být jistý nedostatek je to, co nás činí aktivními a pokud oné získáváme, tak i šťastnými. Nikoliv naopak. A v žádném případě, to neznamená, že máte psa trápit hlady, naopak budete muset hodně brzdit, aby váš pes nebyl naopak doslova přežraný.

Na videu je čtyřměsíční štěně, trénink s variabilitou odměňování u tohoto zvířátka je trochu jiný než u mého staršího psa Berryho, který by za jednu jedinou granuli předvedl klidně i trojitý odpíchnutý rittberger. Kdežto Raveně (fenka na videu) by 10 granulí nestálo ani za oční kontakt, .................................................. další pokračování textu v našem online kurzu
Zaměřte se tedy a sledujte na videu velikost odměn, které fenka dostává:



> Konec jedné lekce

divider

Výchova psa a tresty

Když jsem začala psát tuto kapitolu, zjistila jsem, že je velice obsáhlá, je toho opravdu hodně co vám k tomuto tématu chci sdělit. A troufám si říci, že toto bude asi vůbec ta nejdůležitější kapitola tohoto online vzdělávání.

Vůbec nejčastější dotaz při vstupu do naší psí školy zní asi takto: "Vůbec mě neposlouchá, nechce přijít na přivolání, i když to umí. Doma krade jídlo, i když ví, že to nesmí. Už na nás i vrčí, jak ho mám potrestat, aby to nedělal?". Tady zpravidla radím, začněte od začátku, naučte se základy etologie psa. (Etologie je nauka o životních projevech a chování zvířat.) Pokud chcete řídit auto, je docela dobré vědět, kde má volant, brzdu a plyn a co má který z nich za účel a jak to celé funguje. Nemůžete trestat auto, za to, že nevíte jak se rozjet. A už vůbec nemůžete trestat auto, za to, že když už jste se nějak rozjeli, tak jste vzápětí nabourali. Pak samozřejmě musíte znát spoustu dalších věcí, než vyjedete poprvé do běžného provozu. Psa si můžeme pořídit bohužel bez jakýchkoli znalostí.


Stojíme tedy nad otázkou, jak tedy používat tresty při výchově a tréninku psů? A máme je vůbec používat? Uvědomujeme si, jaké jsou druhy trestů? Jak vlastně chápeme trest my majitelé svých psů. Budeme - li se sanžit odpovědět na položenou otázku - Jak potrestat psa když, ... ? Inu, potrestat můžete jakkoliv, otázka je, zda tímto způsobem dosáhnete zamýšlené změny chování. Pes vám rozkousal úplně boty v předsíni, vy přijdete z práce (druhého pokoje, kafíčka se sousedkou, byli jste jen vynést odpadky) a psa potrestáte. Přesto to příště udělá zase.


Při výchově pomocí trestů je zde nutný předpoklad, že si dotyčný uvědomuje svůj kázeňský prohřešek i rozsah trestu, který může následovat. Velmi důležité je také zde to slůvko MŮŽE. Pokud jsme si totiž jistí, že nad námi zrovna nevisí hrozba oného trestu, docela klidně "zlobíme" dál. Takže jsme si skutečně jistí, že náš pes chápe trest a že ví, jak se má příště zachovat jinak? Uvědomuje si svoje chování a předjímá, že za něj bude trestán? Nebo jen prostě řeší situace, tak jak se nabízejí a jak se v nich v dané chvíli cítí nejlíp?

Proč vlastně tak rádi trestáme, proč chceme psy vychovávat pomocí trestů?


Jsou pro to nejméně dva důvody.
Za prvé: Trest totiž okamžitě, v danou chvíli, řeší nežádoucí chování. Zakřičím a třepnu psa proutkem, pes přestane kousat botu a jde se schovat pod stůl nebo si lehnout do svého pleíšku. Po trhnutí vodítkem pes na okamžik zpomalí, po dalším trhnutí vodítkem zase zpomalí. Problém je, že takový trest nefunguje dlouhodobě a už vůbec se tak pes nenaučí žádoucímu chování.
(Měla jsem na tréninku pána se psem, který si liboval, jak mu přesně tento trest u jeho pejska funguje, že pokaždé když jdou na procházku, cca deset minut psa vycuká na vodítku a pak jde skoro celou cestu jak beránek, občas mu to stačí jen připomenout. Když jsem se ho ptala, jak dlouho toto praktikuje, odpověděl mi, no jen těch deset minut. Načež jsem trochu poupravila dotaz a zeptala jsem se, v jakém věku psa s tím začal. Odpověď byla, že to dělá od malička. Ptám se, jak dlouho to je. No psovi jsou 3 roky. Takže pán tři roky před každou procházkou vycukával psa, aby ho donutil jít klidně na vodítku a klidně by to dělal dalších 10 let života svého psa, protože mu to dle jeho pocitu fungovalo. Ovšem pes by nikdy nepochopil, že na vodítku se chodí tak, aby bylo prověšené. Nikdo ho to totiž neučil, on pouze reagoval na nepříjemné pocity. Důvod, proč k nám přišli byl ten, že pes měl veliký problém s přivoláním, zvláště v souvislosti s připnutím na vodítko. A celkově byl velmi neochotný ke spolupráci. Je to zcela logické.)


Druhý častý důvod, proč tak rádi trestáme je, že z psychologického hlediska trest odměňuje toho, kdo trestá. Je tomu bohužel tak. "Mám chuť přetrhnout ho jak hada! Já mu to vytmavím! Ukážu mu, zač je toho loket! Zašlapu ho do země! Dostane co pro to! Udělám z něj 4 malý do školky!": taková široká škála přirovnání, kterou na danou situaci máme, značí co je prvotním cílem našich pohnutek někoho potrestat. Jde hlavně o naši úlevu v dané situaci, až teprve po uklidnění přemýšlíme o trestu jako o výchovném prostředku. Stalo se vám už někdy, že jste vzápětí svého trestu litovali, že jste si mohli třeba odpustit ten pohlavek dítěti? Nicméně v tu danou chvíli, jste prostě museli. To je jeden z důvodů, proč tresty ve výchově psa nepoužívat. Nikdy bychom neměli vychovávat kohokoli v negativním rozpoložení a už vůbec ne v afektu. V tu chvíli se totiž samotný trest míjí účinkem a mnohem více trestaný vnímá negativní vliv od trestajícího, s nímž si právě danou situaci spojuje, nikoliv s chováním, které trestu předcházelo. Pes není schopen naši zlobu pochopit. Tím se tedy trest míjí účinkem a nežádoucí chování se stále opakuje.


Proč tedy psi stále dělají to, za co náleží býti potrestán? Proč tedy psi pořád zlobí? Jednoduše proto, že ........ toto už se dozvíte v našem online kurzu.

divider

Ukázka otázky a odpovědi:

​ Dotaz: Mám malého pejska 10 měsíců. Povely umí, ale když jsme venku a někde ho můžu pustit na volno, na povel Ke mě nejde. Poté se ho snažím chytit a běhá okolo mě, abych na něj nedosáhla. Když jsme doma nebo je na vodítku, tak přiběhne. Přisuzovala jsem to tomu, že není vyběhaný. Když jsme doma a chci ho vzít ven, nejde do chodby, ale také utíká pryč.

K popsaným situacím, často dochází v případech, kdy nemá pes naučenou komunikaci s člověkem, ve smyslu, že zůstává tzv. přírodní. To znamená není namotivován na procházkách sledovat psovoda a může běhat a čichat, resp. objevovat svět. Bohužel příjemné pocity, které přitom zažívá často končí upoutáním na vodítko. V tréninku, tedy povel volno (bez vodítka) používám až v případě, kdy po vypuštění z vodítka, pes ode mě neodchází a pocit štěstí zažívá v mé blízkosti. To znamená, v tréninku učím, že jakékoli navázání komunikace se mnou se vyplácí. Pes se na mě ohlédne dostane odměnu, přijde do mé blízkosti dostane odměnu. Základ je, učit toto ve štěněcím věku, protože v tu chvíli toto chování pes běžně nabízí. Bohužel pokud není podporováno, bez pozitivního posílení až zcela vymizí, protože se pejskovi nevyplácí a on si odměnu, tzn. pocit štěstí obstarává jiným dostupným způsobem, a to čicháním, běháním, honěním zvířat, sledováním stop apod. Což je bohužel v naší lidské společnosti nežádoucí, protože v této situaci mizí navázání na psovoda a mezidruhová komunikace, která je nutná k navázání pozitivního vztahu mezi psem a jeho majitelem.
Jeden z problémů je, že váš pejsek má nejspíš vodítko spojené právě s omezením jeho volného "rozletu", zároveň si tuto situaci bohužel spojuje s vámi, protože vy jste ten článek který s tímto pocitem souvisí. Nikdy nenahánějte psa, vždy při přivolání odcházejte směrem od něj, přivolání se pejskovi musí vyplatit, trénujte tak že přivoláte a zase propustíte, když budete chtít odcházet, než připnete na vodítko, klidně chvíli mazlete, krmte, hrajte si s hračkou, ať připoutání na vodítko nemá spojené bezprostředně s přivoláním. Další chybou je psa pouštět na volno, dokud přivolání nemáte upevněné. Vůbec bych se nebála v současné době vrátit se na povel VOLNO, s dlouhým vodítkem. Úplně bohatě vám poslouží obyčejná prádelní šňůra. (Psa však k sobě nepřitahujte, ale počkejte si než skutečně přijde, klidně si sedněte na bobek a seďte tak dlouho, hrajte si s hračkou, pamlsky a čekejte tak dlouho, dokud to psa neomrzí a nepřijde se podívat, co to tam vyvádíte. Mějte trpělivost, pes musí pochopit situaci a nejlépe tak, že si na ni přijde sám a bude následovat odměna. V současné situaci moc nepochodíte systémem učení, že psa donutíte k vám přijít. V dané chvíli samozřejmě budete mít psa u sebe, můžete ho i za to odměnit, ale žádoucí chování do budoucna, tím nedostanete.) Jakmile přijde odměňte ho a nechte ho odejít, a zase pokračujte stejným způsobem. Další trénink, mějte pejska na dlouhém vodítku a hrajte hru na honěnou, když vás pes doběhne, odměňte, pokud doběhne, ale při přicházejícím kontaktu s vámi uskočí, běžte hned na druhou stranu, a zase, a tak pořád, až se podaří, že pes přijde a budete moci odměnit.

divider
Další ukázka mluveného slova z předchozí kapitoly (původní délka nahrávky 4:40 min):





divider
Ukázka videa z části kurzu o praktické výchově pohodového domácího kamaráda: